Šklíba-Zvláštní případ kočky III.

23. ledna 2008 v 16:08 | CatiesBook |  *Kočičky z filmíků a seriálků*
Spíš se zdá, že Swifta inspirovala jeho zrzavá - kočka.
Kočky se vždycky rády pletly do literatury...
Takové střípky by ale byly jen drobty, pro které by lidé nedávali své schopnosti do služeb mimozemšťanů - zejména když se podobají neškodným zvířátkům. O smlouvách toho druhu se ale říká, že byly pro lidi velice lákavé. Podle tradice je lidé zpravidla podepisovali vlastní krví na trvanlivém pergamenu. Muselo jít o výhody, které očividně převážily nad strachem z věčného zatracení, kterým je provázela - především církev. Někdy byla jejich součástí i slibovaná dlouhověkost - víme přece, že se Leonardo na Vinci dožil na svou dobu velice vysokého věku, nemluvě o obvyklém věku čarodějnic. Jak ale církev správně podotýkala, žádná tato smlouva neobsahovala život věčný. Možná život úctyhodné, ale vždycky jen reálné délky. Konečně, ani to nebylo podmínkou - někdy se o délce života nejednalo vůbec a vlastník takové smlouvy opustil svět poměrně mladý.
Církevní vysvětlení těchto smluv je jednoznačné a tristní. Podle nich je lidé sepisovali s ďábly, vyslanci Zla, aby získali slávu, peníze a s nimi moc, aby pak mohli holdovat nezřízeným nemravným radovánkám, za což pak zákonitě propadli věčnému zatracení. Necháme stranou, že církvi nevadilo, že se sláva, peníze i moc získávaly způsoby podstatně nemravnějšími, ale nebýt doktora Fausta, o žádném slavném muži s touto smlouvou bychom ani nevěděli. Naopak se zdá, že lidé, kteří tyto smlouvy měli, žili mravně, skromně, nenápadně a pokud získali slávu, pak vždy za nepopiratelné úspěchy na poli vědeckém či uměleckém, a co hůř, většinou až po smrti, kdy už z toho (na tomto světě) nic neměli.
Znamenalo by to, že byly podmínky smlouvy pro lidi tak nevýhodné? Ale kdež!
Domnívám se, že výhodnost těchto smluv spočívala v něčem úplně jiném. Tady konečně stojí za povšimnutí drobné příhody ze života slavných lidí. Podle dobových zápisů přepadli Leonarda da Vinci několikrát na cestě lupiči. Leonardo byl prý silák, takže je vždycky zneškodnil levou rukou sám - on sice byl levák, ale oni měli proti němu údajně i více než trojnásobnou přesilu!
Kočky své svěřence vždy vysekaly ze všech problémů... Také jiným slavným kdosi usiloval o život - naštěstí marně. Mozarta prý někdo tajně sledoval, ale nikdy mu neublížil. Viktor Hugo dostával dokonce anonymní výhrůžky, které se rovněž nenaplnily. Zdá se, že některým slavným osobám cosi nenápadně, ale významně pomáhalo. Nikdo z těch lidí také neskončil na hranici jako čaroděj a kacíř. Zkrátka - Není mi znám případ, kdy by kočky chráněnou osobu neuhlídaly!
Nicméně to byli lidé a nemohli žít věčně. Ale právě konec některých známých osobností dává tušit, že s tím nebude něco v pořádku. Konec slavných býval často obestřen tajemstvím. Zatímco mnoho význačných vládců, politiků a státníků zahynulo rukou vrahů (dnes už i v přímém přenosu - jen si vzpomeňte na Kennedyho), géniové odcházeli nenápadně. Někteří se v posledních letech svého života lidí stranili, takže o jejich konci nic určitého nevíme. Téměř nepovšimnutý zemřel Bedřich Smetana, na konci života údajně hluchý a šílený, podobný osud měl Beethoven, nenápadně odešel i Antonín Dvořák. Záhady doprovázely i smrt velice mladého Mozarta, jehož hrob dnes navíc nedokáže nikdo najít.
Známe sice několik význačných vědců a umělců, kteří zahynuli násilnou smrtí, ale i to je zpochybnitelné. Tvrdí se, že Archiméda, zaujatě zkoumajícího podstatu jakýchsi kruhů, probodl po dobytí Syrakus nepřátelský voják. Tomu máme věřit? Že by Archimédes, který předtím dlouhou dobu vedl svými vynálezy úspěšný odpor proti oblehatelům, několikrát Syrakusy nájezdníků úplně zbavil, náhle a zcela nepochopitelně na obranu města rezignoval a zabýval se nějakými kruhy? Jako vědec mohl být pro vědu hodně zaujatý, ale tohle je přece jen trochu za vlasy přitažené. Což by ho ani sousedé k další činnosti nevyburcovali?
Mohlo to být přece i jinak. Archimédes mohl zmizet už dřív. Obrana Syrakus se bez něho pochopitelně zhroutila a onen voják probodl v jeho domě prvního, koho tam potkal. Pak se mu zachtělo slávy, holoubkovi, proto se vychloubal, že právě on zabil - Archiméda! Ačkoliv - jiná varianta to ani nepopírá, podle ní si nevymýšlel - až na to, že tomu bylo úplně jinak.
Nenápadné - všudypřítomné... Bylo by zajímavé vědět, jaký byl skutečný odchod těchto osob z našeho světa. Zcela otevřeně to bylo známé jen u jednoho z nich - u Fausta, kterého údajně odnesl ďábel. Byl by jediný, kdo skončil přesně podle církevního vysvětlení, ale i tam je záhad víc než dost. Proč zmizel zrovna ve chvíli, kdy se k jeho domu blížili biřici se zatykačem od Inkvizice? Prý ho šli jen pozvat ke zpovědi ze spolupráce s ďáblem, ale v jeho domě objevili jen podivný čerstvý otvor ve stropě - později vysvětlovaný tím, že ho právě tudy ďábel odnesl. Nezdá se vám ale podivné, že ten otvor nebyl ve sklepě a nevedl dolů, jak by se na církevně určenou lokalizaci pekla slušelo, nýbrž - nahoru?
Také pro Karla Čapka si hned na počátku okupace přišly gorily od Gestapa, ale jeho rodina je musela odkázat na hřbitov. Karel Čapek prý - právě zemřel. Je to opravdu jen shoda náhod?
Tyto případy vedou téměř přímočaře k velice odvážné, nicméně pravděpodobné domněnce.
Osoby, které měly s mimozemšťany a jejich vyslanci popisované vztahy, se očividně nacházely pod jejich ochranou. Smlouva jim zajišťovala, že je budou chránit, případně je ve vhodné chvíli dopraví do bezpečí. Někdy to ale bylo spojeno s odchodem k mimozemšťanům, pak se musely postarat o dojem přirozené smrti. Pro mimozemšťany ale není problém nahradit chráněnou osobu k nerozeznání podobnou kopií, která má jediný - navíc velice snadný úkol - zůstat ležet na úmrtním loži, případně se dát místo svého vzoru zabít - jako třeba u Archiméda nebo Puškina. Vysvětlovalo by to, proč veliký vynálezce na svého vraha ani nepohlédl a místo žadonění o milost zabručel něco, co toho prostoduchého chlapíka vytočilo, až vynálezce probodl. Nebo proč Puškin při souboji vystřelil mimo, pak šel jako robot dál a nechal se protivníkem hezky zblízka zastřelit. Byl to ale opravdu ještě Puškin? Současníci tvrdili, že ano. Tvrdit to mohli a Puškina znali. Možná, kdyby ho pitvali - ale proč by to dělali, příčina smrti snad byla jasná, ne? Ostatně - při tehdejší úrovni lékařské vědy by nic nepoznal ani odborník.
Kočky se vždy věnovaly výchově mladé generace (Harry Potter) Takže je nakonec možné, že odměnou těchto lidí mohlo být právě to, co jim církev s naprostou určitostí odpírala - život věčný v jiném, než tomto světě. Mimozemšťané se tím nezpronevěřují zásadě nezasahovat do naší společnosti - ti lidé tak jako tak v našem světě skončili. Právě přesun z našeho světa do slibovaného jiného, lepšího by mohl být největším lákadlem pro lidi, kteří už jako géniové jistě dobře věděli, že na Zemi chcípl pes a všude jinde jim bude lépe. Vidina takovéto odměny za krátkou či delší spolupráci mohla být opravdu lákavá, zejména když jim mimozemšťané ve svém vesmíru nabídli život bez pozemských starostí, pro génie zpravidla celoživotně značně ponižujících.
Takový slib by navíc elegantně vysvětlil, proč se géniové ve zdejším světě zbytečně nevázali zakládáním rodiny ani pěstováním kariéry. Většina z nich po zdejší kariéře vůbec netoužila a slávu si získala až po odchodu z tohoto světa. Byly tu ale i výjimky - někteří podlehli stereotypům a zvyku a ve smlouvě si vymínili dlouhý život (Leonardo da Vinci), nebo alespoň krátkodobé rodinné radovánky (Mozart). Málokdy ale oboje současně.
Nevyjasněná teď zůstává už jen jedna otázka:
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ VE ČLÁNKU:Šklíba-Zvláštní případ kočky IV.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama