Šklíba-Zvláštní případ kočky II.

23. ledna 2008 v 16:06 | CatiesBook |  *Kočičky z filmíků a seriálků*
"Kamkoliv pohlédnu, všude kolem na tomto světě vidím stejné pitomce!"
Tuhle větu neznámého sumerského génia si dobře zapamatujte! Je (bohužel) dodnes hluboce pravdivá a přitom je starší než Bible i než epos o Gilgaméšovi.
Vraťme se ale k mimozemšťanům a zkusme odhadnout, co by dělali v situaci, do které se na Zemi s velkou pravděpodobností dostali.
Pokud by se zde objevili v plném lesku, museli vyvolat mezi zdejšími domorodci značný rozruch, asi jako když do zapadlé africké vesnice přijede terénní land-rover. Umíme si jistě představit, jak se domorodci před cizinci předváděli, naparovali a rozhodně se nechovali přirozeně, čímž jim výzkumy značně znehodnotili. Nebudeme ale považovat mimozemšťany za úplné pitomce, takže se nutně musíme ptát, co udělali, aby mohli domorodce studovat nerušeně?
Nedávno se objevila drobná zpráva o zakázce americké armády na vývoj miniaturního špionážního letadla. Ne nějakého dvoumetrového monstra, ale stroječku velikosti vrabce, případně vážky. Dokonce to má být poháněné máváním křídel, a ne vrtulí. Ponechme stranou, jakou vynalézavost lidé špiclování věnují, ale když už se nedivíme, že něco takového dokáže i naše civilizace, nemusíme pochybovat o schopnosti mimozemšťanů, kteří nás mohli navštívit už v prehistorii. Taková představa tlusté mouchy, hovící si na stropě chýše a pozorující celý rod, nemusí být vůbec scifistická. Troufám si tvrdit, že moucha žádnému písaři za historické zvěčnění nestojí a výzkum lidstva vedený touto metodou by byl lidem dobře skrytý dodnes.
Má to jen jeden háček - tedy, spíš hák. Hmyz všeho druhu se u Homo Sapiens netěší velké oblibě. Veliká moucha sice žádnému písaři nestojí za historické zvěčnění, ale téměř jistě za ránu plácačkou. Znamená to tedy nutnost použít jiný, také tak nenápadný, ale ne tak provokující prostředek.
Z různých pramenů vyplývá, že úlohu dokonalého špiona mezi lidmi zastávali větší a přitom oblíbenější tvorové. Zdá se, že to byly odedávna - kočky, či spíše, kočičí androidi.
Kočka v infračerveném světle Kočky provázely už pračlověka. Nesblížily se s ním jako psi, nicméně byly trpěny. Ve starých civilizacích, třeba v Egyptě, byly dokonce uctívány jako božské. Proč? Kočka má totiž výtečné předpoklady být perfektním špionem mimozemšťanů. Loví škodlivé hlodavce a je proto lidmi oblíbená, ale nenechá se ochočit, aby poslouchala na povel jako pes, což jí dovolí zachovat si od lidí větší odstup. Kočky měly ve starém Egyptě volný přístup do sýpek, skladů, i do vladařovy blízkosti a mohly sledovat tajná jednání. Pokud jsou přistižené v zakázaných prostorách, dovedou se lísat tak přesvědčivě, že každého svedou k pohlazení - místo popravy, která by zajisté čekala špiony lidské. Což neplatilo jen pro Egypt! Kočky si toto postavení vydobyly po celé Zemi. Nenápadné - a všudypřítomné.
Kočka školníka Finche z filmu Harry Potter Vzpomeňme si na klasický obrázek čarodějnice! Pomineme-li její ošklivost, v našich poměrech až přehnaně zdůrazňovanou (taky nevím, proč?) - nemá náhodou na rameni, případně u nohy, černého kocoura? (Obrázek z filmu Harry Potter ukazuje kočku školníka Finche).
Bosorka, koště, kočka - to patří k sobě! Nebudu se ale zabývat vztahy čarodějnic a koček - to už jsem rozebíral v podobné přednášce "Vědecké pojetí čarodějnic." Budu se zabývat vztahem koček a lidí obecněji. Napadlo mě to totiž při pohledu na jeden méně známý portrét Leonarda da Vinciho. Všichni si jistě dovedete představit jeho vousatou tvář… Na tom portrétu ale zamyšleně - hladil kočku.
Teď trochu odbočím. Nedávno jsem četl rozsáhlý traktát, kde autor vyjmenoval řadu slavných mužů z lidských dějin, kterým přisuzoval jistou vlastnost - totiž homosexualitu. Autor se snažil dokázat, že právě homosexuálové zaujímali v dějinách lidstva naprosto klíčové úlohy rozhodující pro celkový běh dějin - chyběl mu tam jen Karel IV s Buškem z Velhartic. Připomněl mi film Sexmise, kde zase všechno vynalezly militantní feministky, zejména Madame Newton, slečna Einstein a Marie Curie Sklodowská! Zaujalo mě to proto, že autor spisu mezi ně drze počítal i Johanna Wolfganga Göthe, a dokonce důrazně požadoval okamžitou hromadnou opravu učebnic dějepisu a literatury! To už je trochu moc, Göthe byl přece známý sukničkář a ještě ve svých osmdesáti letech se zamiloval do šestnáctileté Ulriky! Jak vůbec mohlo někoho napadnout tahat ho mezi čtyřprocentní?
Trochu jiný pohled na věc jsem získal, když jsem četl, že Göthe měl velice rád - kočky.
Nechci ovšem tvrdit, že mezi významnými lidmi homosexuálové nebyli! Upírat jim to nikdo nemůže, o některých je to všeobecně známé. Oscar Wilde si kvůli tomu odseděl i pár let kriminálu, kde dokonce napsal knihu De Profundis - přesněji řečeno, seděl za pedofilii - rozsudek byl zdůvodněn sexuálním zneužitím nezletilého synka jednoho lorda, který proti němu onen proces rozpoutal. Nezdá se mi ale, že čtyřprocentní vysvětlení je jedině pravé a že ta nepříliš početná skupina měla absolutně rozhodující vliv na dějiny lidstva. Ti lidé si to sice myslí, ale oni si už ani nedovedou představit obyčejné, normální přátelství bez sexu, jakých bylo v historii lidstva podstatně víc.
Je známou skutečností, že se historie ráda zmiňuje o významných mužích, ale málokdy o jejich ženách - pokud nejde o význačné ženy-dračice, jako Xantipa nebo Messalina. Faktem ale je, že se spousta slavných mužů neoženila. Není to přísné pravidlo, ale homosexuálové už si toho všimli a hbitě toho využili k vlastní propagaci. Z jejich seznamu osobností by vyplynulo, že prakticky za všechno, co kdy lidstvo vytvořilo, vděčíme čtyřprocentní menšině. Je to ale správné spojení? Musela být většina géniů nutně taková? Opravdu jim "dávala homosexualita více volnosti", anebo prostě dali přednost vědě nebo umění před jakoukoliv sexualitou? Namátkou jeden z toho seznamu - Jan Neruda. Skutečně se neoženil - ale ne kvůli homosexualitě! Prostě nezískal ženu svého srdce a žádnou jinou nechtěl! A takových bylo víc. Historické osobnosti se ohradit nemohou, ale pokusme se do uvažování sami trochu více zapojit šedou kůru mozkovou!
V lidských dějinách už bylo falešně spojováno mnoho souvislostí. Některé jevy totiž opravdu souvisí, ale ne ve vztahu příčina-následek. Může se jednat o dva různé následky úplně jiné příčiny. Co například spojuje jevy jako jsou mořský příliv a vytí psů? A vidíte - když zkoumáte korelaci těchto jevů, zjistíte, že spolu souvisí, a dokonce významně! Ovšem ne tak, že by vytí psů zvyšovalo hladinu vody v mořích! Příčinou je v obou případech měsíc. Příliv je největší za úplňku, kdy psi na toto nebeské těleso rádi vyjí. A šídlo je z pytle venku!
Napadlo mě hledat ke známým následkům jiné příčiny. Podle očekávání se dá různých vazeb najít víc. Brzy jsem zjistil, že v tom rozsáhlém seznamu byla nepochybných homosexuálů jen malá část - zhruba těch běžných 4-6%. Mnohem větší část géniů - asi 80% - měla ale spojitost - s kočkami. Homosexualitu tedy nechme být a soustřeďme se na kočky. Zdá se, že najdeme podstatně zajímavější a závažnější korelace.
Předně - kočky se málokdy spojují s osobnostmi vladařů. Naopak, vladaři mívali jako oblíbená zvířata častěji jejich nepřátele - psy. Pravda, s kočkou se nemůžete vypravit na lov jelena. Na to potřebujete přinejmenším geparda, no, oni se sice k tomu používali, ale gepard není tak nenápadné zvíře jako kočka! A všimněte si, že by se málokterý vladař snížil k pohlazení kočky. Už proto, že by se k ní musel sklonit - vladaři se přece nikomu neklaní! Ani ve starém Sumeru nebo v Egyptě není jisté: měly kočky zálibu ve faraonech, nebo v jejich mnohem vzdělanějších a inteligentnějších - písařích?
Tato dáma nepatří k Habsburkům - je to rumunská královna. Jak vidět, kočky měla stejně ráda Obliba koček mezi vladaři je obecně nízká - ačkoliv najdeme výjimky, třeba na dvoře Habsburků. Ale ani tam se nestaly kočky tak zbožňované, jako u faraónů. Jejich oblibu můžeme spíš přičíst módě a opuštěnosti ženské části habsburského domu - stačí připomenout, že pro Habsburky byl sex jenom nutným, nudným a často také trapným nástrojem k udržení panovnického rodu - nic víc. Oni Habsburkové vůbec... ale to sem nepatří...
Poměrně velký podíl zajímavých osobností, u kterých se objevuje vazba na kočky, patřil ale mezi velikány jiného než vladařského typu. Velice často se kočky vyskytovaly u vědecky založených lidí, u umělců, zejména u malířů a literátů, méně často - i když také! - u hudebníků. Přímo pověstné jsou kočky Hieronyma Bosche, stejně jako kočky francouzských, holandských a italských malířů. Mezi námi scifisty - kdo nezná sympatického kocourka Peta v knize Roberta Heinleina Dveře do léta? Šklíba - zvláštní případ kočky... Nebo šklebící se Carrollovu kočku Šklíbu z Alenky v říši divů a za zrcadlem? Ta prý měla schopnost udělat se neviditelnou, přičemž mizela pomalu a nejdéle z ní byl vidět - její škleb. Škleb bez kočky - velice zvláštní případ! - prohlásila Alenka moudře.

Také v Čechách se kočky vyskytují v souvislosti s uměním a s umělci, někdy dokonce v hodně nezvyklé kombinaci - se psy. Nemohu nevzpomenout roztomilou postavu z překrásné Dvořákovy Rusalky - pomocníka ježibaby Mourka! Bratří Čapkové chovali foxteriéry (tak ostatně vznikla i ona půvabná knížka o Dášence). Přitom ale měli oba blízký vztah ke kočkám - se kterými se prý i jejich psi podivuhodně snášeli. Však také jejich svěží dílko "Povídání o pejskovi a kočičce" milují už celé generace dětí. To, že kočička s pejskem mluví, považují děti za normální, dospělí za básnickou licenci - je jen otázkou, co z toho je pravda.
Jak vidět, kočky a psi nemusí být nepřátelé.
Dalším faktem je, že velcí géniové a umělci bývali často považováni za podivíny, pokud ne rovnou za duševně nemocné. Někteří prý skutečně nemocní byli - za všechny jmenujme Vincenta van Gogha nebo Bedřicha Smetanu. Celibát by tomu odpovídal - některé duševní choroby skutečně potlačují sexuální potřeby, což může být i obrana matky přírody proti jejich šíření. Není to ale jediná příčina. Známým příkladem dobrovolného celibátu jsou katoličtí kněží. Ačkoliv - ani ti jej dnes nezachovávají jako dřív a nějak podezřele často se zde provalují sexuální, zejména homosexuální aféry.
Celibát kněží měl původně - a vlastně dosud má - oficiální církevní zdůvodnění: rodina by kněze odváděla od služby Bohu. Marxisté nám tvrdili, že církvi šlo především o majetek, který neměl patřit kněžím, což si církev pojišťovala zákazem potomků, takže si pak nemohli činit na nic nároky - no, vyberte si sami.
Nechám teď církev stranou - to nikam nevede - a pokusím se rozebrat důvod celibátu u některých géniů. Homosexualita se tu přímo podbízí a naše menšina toho již dokázala využít. Já vám nabídnu zdůvodnění jiné, možná trochu překvapivé, nicméně pravděpodobnější.
Kdyby se potvrdily některé indicie, pak by se mimozemšťané - byť ve značně neočekávané podobě - vyskytovali na Zemi i v současné době. Jak tvrdím, jediné, oč by se mohli zajímat, jsme my lidé jako takoví. Představa naší Země jako skanzenu, podobnému našim přírodním rezervacím, ale za podstatně přísnějšího režimu, není tak úplně od věci. Mimozemšťané zásadně nevystupují oficiálně a mezi námi se pohybují jen jejich sondy. Ano, ty milé, přítulné kočičky - průvodci čarodějnic - a géniů.
Kočka má v sobě jistou vznešenost... Všimněte si vztahu koček k lidem! Přírodní kočky se, jak známo, nijak neváží na pána, ale dokáží ocenit lidskou péči. Kočky umělé, vlastně sondy mimozemšťanů, se chovají jinak, i když navenek dodržují nenápadnost. Podle dostupných zpráv nezaujímají k lidem nezúčastněné vztahy sond k pozorovaným objektům. Navazují s nimi vztahy hlubší - jakési - (dalo by se říci) smlouvy.
Kočky i zde vyžadují, aby jim jejich osoba dávala volnost, ale tu a tam jim poskytnou něco z vyšší civilizační hladiny. Ne mnoho - nikdo z těchto lidí nesměl objevit nic, co by neodpovídalo úrovni jeho doby, ale občas se na veřejnost dostaly střípky vědomostí, které svou dobu předběhly. Například už Leonardo da Vinci navrhl rogallo, které létá až v dnešní době, neboť toho o aerodynamice víme víc a tento způsob létání je pro nás běžný. Není to ojedinělý případ. Jak mohl Jonathan Swift ve svých Gulliverových cestách přesně popsat oba dva měsíce Marsu, když byly v jeho době hluboce pod rozlišovací schopností tehdejších hvězdářských dalekohledů? Moc neobstojí vysvětlení, že nám ty znalosti zanechali na Zemi pradávní kosmonauté. Mohli by, jistě - ale tím nevysvětlíte, proč tu a tam vyplave na povrch velice pozoruhodná informace, aniž by se k ní táhla červená nit z minulosti!
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ VE ČLÁNKU-Šklíba-Zvláštní případ kočky III.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama