Šklíba-Zvláštní případ kočky I.

23. ledna 2008 v 16:01 | CatiesBook |  *Kočičky z filmíků a seriálků*
Tááák....Na dvd jsem právě teď viděla Starostlivé Medvídky v říši kouzel.Zzaujala mě tam kočka.Kočka Šklíba.Tak sem to dala do vyhledavače...
Našlo mi to nejen tyto obrázky a animace,
Ale i zajímavou přednášku
(Přednáška psaná pro Eurocon - setkání příznivců scifi, Chotěboř 2002)
Zavřít
Hledáním stop po mimozemšťanech na Zemi se lidstvo zabývá již dlouho. Prakticky již od dob, kdy jsme si uvědomili, že nemusíme být ve vesmíru úplně sami, hledáme potvrzení domněnky, že se po Zemi již odedávna procházeli vyspělejší mimozemšťané. Nemohu v tomto směru vynechat pověstného Dänikena, i když zdaleka nebyl jediný, kdo tomu problému věnoval tolik času a námahy. Jeho sbírka všelijakých artefaktů je uchvacující, i když jsou v ní i položky, které s vesmírnými návštěvníky očividně nemají co dělat.
Ano, to je on - Erich Daniken osobně Däniken bohužel propadl utkvělým představám, kterým se pokoušel přizpůsobovat své důkazy. Typická je jeho raketománie. V době, kdy sbíral své artefakty, byly největší pozemskou vymožeností mohutné sovětské a americké rakety, takže Däniken samozřejmě předpokládal, že je nutně používají k dopravě k nám i návštěvníci z vesmíru. Tomu podřídil nejen vysvětlení svých nálezů, ale i způsob jejich shromažďování. Cokoliv by jeho teze popíralo, do své sbírky prostě nezahrnul. Tento přístup by měl být sice ve vědě nepřijatelný, ale pozor - Däniken nebyl vědec! Ostatně i v některé vědě je to obvyklý postup (co si budeme nalhávat...). Nejznámější je asi v tomto směru případ známého sovětského vědce Trofima Děnisoviče Lysenka - ten nejenže nepřipouštěl žádné důkazy, které by vyvracely jeho výmysly, ale protože měl možnost využívat proslulé ruské Gulagy, dával tam zavírat i všechny, kdo tyto důkazy přinášeli. Proto se mu nikdo v jeho smělých objevech hodných komunismu neodvážil oponovat, ačkoliv z nich později nevzešlo vůbec nic - i když vypadaly tak krásně... například jeho vize otužilých pomerančů zrajících za polárním kruhem... mňam! Podobných úkazů ovšem existuje ve vědeckém světě více a Rusové na ně rozhodně nemají monopol - na druhé straně se například krutě ztrapnila Americká psychiatrická asociace, když o vědecké pravdě ještě v roce 1972 (!) rozhodla - věřte nebo nevěřte - hlasováním v poměru 75% : 25% - a jako by to nestačilo, pochybnosti o tomto verdiktu dodnes stíhá jako vědecké kacířství (jó, i tomuhle se říká věda!).
Povšimněte si především základů pod sloupy římského chrámu - až těch dole! Däniken se stejně jako jiní soustředil na monumenty. Baalbecká terasa měla být podle něho zapomenutým kosmodromem, v kdejakém nákresu viděl rakety a raketová monstra. Dnes jsme ale trochu jinde. Na Zemi se nachází značné množství monumentálních staveb, ale ani fanatický náboženský blouznivec se neodváží tvrdit, že souvisejí výlučně s raketovou technikou. Nicméně se někdo pořád vytrvale snaží tyto pozůstatky dávných dob spojovat s návštěvníky z vesmíru, ačkoliv se mnohokrát prokázalo, že podobné stavby nebyly nad síly dřívější primitivní civilizační úrovně. Poměrně jednoduchý pokus nedávno ověřil, že Egypťané nepotřebovali k manipulaci s kvádry použitými ke stavbě pyramid moderní techniku, přemisťovali je a kladli na sebe i při relativně malém počtu lidí, úspěšný byl také pokus přimět sochy na Velikonočním ostrově vztyčit se a pochodovat - jak to domorodci odedávna tvrdili a Däniken zpochybňoval.
Dnešní představy o cestování vesmírem jsou poněkud odlišné. Už netrváme na tom, že se ve vesmíru může pohybovat výlučně a jedině raketa, ačkoliv si neděláme iluze o tom, že by se vrtulovým letadlům v kosmickém vakuu vedlo jako rybám na betonu. Ale už se aspoň tak nevysmíváme Wellsovu stroji létajícímu na principu odstínění gravitace. Co se týče nepředstavitelných kosmických dálek, které by udělaly z cestování vesmírem naprosto nepřijatelnou záležitost střídání generací, ani tady se nebojíme připustit možnost podstatného zkrácení, které by z tisíciletých cest udělalo - když to maličko přeženu - víkendový výlet. Dnes už se nejen v kosmických sci-fi, ale i v seriózních úvahách vědců operuje s červími dírami a různě sofistikovanými bránami, ale i letouny, schopnými nejen vznést se mimo oblast zemské atmosféry, ale také mimo Euklidovský vesmír. Předpokládáme, že cesty nadprostorem vyššího řádu umožní rychlé přesuny do cíle, jakousi kosmickou zkratku.
Další dnes již také neopovrhovanou možností je existence paralelních vesmírů, nacházejících se doslova na dosah od nás. Ukazuje se, že ani ty nemusí být zavrženíhodné, stejně jako již běžně připouštěné úvahy o nadprostorovém cestování. Diskuse o tom, kolik dimenzí má vesmír, mezitím přešly z domény spisovatelů science fiction do oblasti matematické vědy, která se od otázky přípustnosti začala soustřeďovat na výběr nejpravděpodobnějších variant - zda má vesmír rozměrů jedenáct nebo pětadvacet - a kdoví, kdy se odtud vynoří princip stroje, který tyto výzkumy zúročí.
Tyto dnes už nezpochybňované možnosti přinášejí nové pohledy nejen na návštěvy mimozemšťanů v našem životním prostoru, tedy na Zemi, ale především na způsob jejich příchodu a zasahování. Úplně jinak se totiž budou chovat návštěvníci, kteří sem letí tisíce let a stejnou dobu se budou vracet domů, takže budou tuto cestu chápat jako své celoživotní dílo a poslání a jinak se budou chovat ti, pro které je ta cesta srovnatelná se zájezdem na Jadran, či dokonce s víkendem na chalupě.
Danikenovská představa vimaanu Domnívám se, že je nejvyšší čas opustit Dänikenovský model příletu mimozemských návštěvníků na Zem a začít uvažovat racionálně. Žádné přílety obrovských, ale přitom primitivních raketových vesmírných lodí, sestupujících z nebes za velikého ohně, rachotu a posvátné hrůzy našich předků. Vesmírní návštěvníci po sobě nemuseli zanechat megalomanské stavby. Možná se rozloučíme i s představou Stonehenge jako astronomické observatoře - a už vůbec ne pozůstatku vyspělé kosmické civilizace. Nikdo nebude narážet na kůl představ odpalovacích ramp pyramidy ani Baalbeckou terasu. Tyto stavby měly jistě ve své době veliký význam (jinak by se asi nikdo neobtěžoval s jejich stavbou), ale ten význam bude jiný, než jsme jim dosud přikládali. Jaký? Nechme to dalším výzkumům, nezatěžovaným Prokrústovým ložem předem daných teorií.
Známé létající talíře - neoplývají sice tolika efekty, dokud si neuvědomíte, že by mohly použít zbraně... Z toho pohledu se jeví v úplně jiném světle i existence známých létajících talířů. Jednak v nich už nikdo nemusí horko ťažko hledat rakety - jistě připustíme možnost jiného principu jejich pohonu. Druhá věc je jejich použití. V zajetí Dänikenovských modelů to byly výhradně výsadkové čluny nějaké veliké mateřské lodi (viz film Den nezávislosti a jiné). Odvrhneme-li spolu se zátěží obrovitých raketových monster i vícegenerační putování mezi hvězdami a připustíme-li, že by k nám mohly létat i poměrně neveliké čluny bez doprovodu neohrabaných mateřských lodí, otevřou se nám rázem jiné, dosud netušené možnosti. Zatímco modely využívajícími červí díry a různé hvězdné brány vyžadují ještě aspoň přílet "shora", u paralelních vesmírů i ten odpadá. Může se stát, že létající talíř - naše známé UFO - není pro mimozemské návštěvníky ničím jiným než pro nás osobní automobil. Možná v terénním provedení, ale prostě - běžný dopravní prostředek.
Tahle představa ufona vypadá docela mile, což? Samozřejmě tím padá i klasická šablona chování mimozemšťanů k nám lidem. Připustíme asi, že budou na vyšší úrovni než my - už proto, že se setkání nekoná z naší iniciativy. Přílet na Zem pro ně ale nemusí být tak vrcholnou událostí, jako kdyby sem museli letět kdovíkolik tisíc let. Mohli by si k nám nakonec zajet v podstatě kdykoliv, třeba každý víkend.
Teď mě samozřejmě zarazíte, že tomu tak není. Koliduje to s naší prostou zkušeností - nejsou tu častými hosty, naopak, potkat mimozemšťana se považuje za méně pravděpodobné než potkat kulový blesk. Což na druhé straně neznamená, že jejich návštěvy nejsou možné technicky. Že po Václaváku nekorzují tisíce mimozemšťanů může mít zcela jiné důvody. Například se mohli sami mimozemšťané rozhodnout nevměšovat do našeho přirozeného vývoje - a dodržují to důsledněji, než když my vyhlásíme přírodní rezervaci a pak ji bezostyšně plundrujeme těžkou dřevařskou technikou, která by tam měla být stejně vzácná, jako létající talíře mimozemšťanů na Václaváku!
Naopak to ale neznamená, že nás mimozemšťané ignorují. Z různých stop můžeme usuzovat, že se o nás zajímají - a možná víc, než si troufáme připustit.
Spoustu námahy a času jsme věnovali hledání stop po mimozemšťanech. Klíčová otázka zní: Nehledáme na špatném místě? Neměli bychom na Zemi hledat místo monumentů a hrubých šlápot astronautů jemnější a sofistikovanější stopy, než si až dosud připouštíme?
Studiem šlápot můžeme objasnit až neuvěřitelné podrobnosti ze života dinosaurů, vzdálených od nás v čase miliony let. Jakou stopu ale zanechal před pouhou minutou pták ve vzduchu nebo ryba ve vodě? Některé stopy můžeme hledat okem ostřížím a nemáme naději je najít, jindy je to možné jen nepřímo. Stejně tomu může být s mimozemšťany.
Klíčové otázky jsou tedy: Co u nás pohledávají a proč se skrývají?
Domnívám se, že jediným důvodem, proč by se mohli (a měli) mimozemšťané zajímat o Zemi, jsme my sami. Pokud se zabývali námi, mohli zanechat své stopy - přímo v nás. Hledáme-li tedy mimozemšťany, soustřeďme se na to, kde se co neobvyklého a zázračného stalo mezi námi - lidmi. Možná dojdeme k zajímavým závěrům.
Nejstarší období dějin lidstva jsou pro nás obvykle dost skrytá. Jistě, máme nějaké vykopávky, Vesuv pro nás zakonzervoval starořímské Pompeje, na ledacos můžeme usuzovat. Přesto se poměrně nedávno stalo něco, co zasluhuje naši pozornost. V Alpách našli v ledu zamrzlého prehistorického člověka, dnes známého jako Ötzi. Všimněte si, jak málo stačilo, aby se prudce zvětšily naše znalosti o lidech té doby. Náhle o nich máme neuvěřitelně podrobnější představu než dosud. Nejenže víme, že si dělali boty z medvědí kůže, ale také čím se živili a jak si jídlo připravovali, co si oblékali - a také co v tehdejší době dělali. Jeden jediný nález - a co všechno změnil! Stejně jako jiný nedávný nález Lindow-mana v Anglii, jehož tělo zachoval močál, kam ho jeho vrahové hodili. A že to byla důkladná vražda, o tom nemusíme pochybovat! Měl proraženou lebku, proříznutý krk, na něm pro jistotu utaženou oprátku a podle odborníků ještě trochu dýchal, když ho topili v močálu. Říká se, že to musel být významný úředník, možná i výběrčí daní, když si s ním dali takovou práci. :-)
Z pradávných dob máme ale takových památek mizivě. Až po vynálezu písma začalo lidstvo svou vlastní historii zaznamenávat. Od samých počátků byly ale tyto záznamy nepřesné, často jimi lidé vyjadřovali vlastní pohled na věc, takže z nich musíme pravdu obtížně dolovat a konečně - už ve starém Egyptě se dějiny falšovaly podle toho, jak se co znelíbilo mocným. Vzpomeňme si na záměnu kultů bohů Amóna a Atóna, kdy museli písaři ve všech hieroglyfech jedno jméno pracně nahradit druhým. A nepochybujte, že jim to dalo víc práce, než komunistům vygumování Vlada Clementise z fotky vedle Gottwalda!
Jak dokazuje následující perlička, pohled lidstva na sebe se od nejstarších dob příliš nezměnil. Sumerská klínopisná tabulka, pokládaná dnes za úplně nejstarší psaný dokument lidstva, tvrdí:
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ VE ČLÁNKU:Šklíba-Zvláštní případ kočky II.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama